Výstava TOMÁŠ BÍM 75 – Ohlédnutí II., Novoměstská radnice 30. 1. 2022

Novoměstská radnice uspořádala k 75. narozeninám známého malíře, grafika a ilustrátora výstavu Bím 75, která byla z části retrospektivní, zahrnovala však i díla z autorových posledních let. Závěrečný den expozice jsme spolu s výtvarníkem chtěli pojmout jako derniéru s jeho komentovaným výkladem, bohužel doba covidová opět zařídila vše jinak. I tak se nás sešla v galerii celkem početná skupinka, k výtvarníkově tvorbě jsme si řekli pár slov, která nám přiblížila svět z jeho obrazů.

Tomáš Bím vyrůstal v domě na rohu Karlova náměstí a Ĺ˝itné v domě č. 1. Z třetího patra měl, jak říká, nádherný výhled na rozlehlý park, Novoměstskou radnicí a kopec Petřín s Hladovou zdí. Ten výhled a klid, který v době jeho dětství zde panoval, se prý nedá zapomenout a čerpá z něj po celý svůj život.V dětství ho výrazně ovlivnilo prostředí studia Jiřího Trnky (Bratři v triku), kde pracoval jeho otec. Tehdy tu kreslené filmy tvořil pro USA rovněž americký výtvarník, režisér a producent Gene Deitch, třeba Toma a Jerryho nebo Pepka námořníka. Když se tenkrát film dodělal, vždycky se z namalovaných blan, na které se fázoval pohyb postaviček, muselo všechno smýt, aby se ušetřilo. Jak v jednom rozhovoru Tomáš Bím říká: â€žTáta přinesl domů blány pomalované figurkami a já a moji tři sourozenci jsme je ve vaně umývali a čistili, aby byly připravené na další film. A ty nádherné kresby Pepků námořníků a kocourů, které jsme ničili, nám samozřejmě občas zůstaly za nehty...“Když se pak Bím kvůli politickým posudkům rodičů nedostal na Střední grafickou školu v Hellichově ulici, Trnka mu poradil, aby šel na polygrafickou školu. Jeho prvními pracemi byly plakáty a propagační materiály v klubu Reduta. Později mu Jiří Trnka i Kamil Lhoták radili, co je třeba k tomu, aby se stal malířem: Tři hodiny denně kreslit, kreslit všechno a každý den. Nic víc prý není potřeba. V prvních letech tvorby se Bím zaměřil především na užitou grafiku, kresbu, ilustrace a suchou jehlu. Od roku 1978 se zabývá volnou grafikou, především litografií. V poslední době se už věnuje převážně malbě (acryl, olej).I když své obrazy plné barev maluje bez lidí, vždy je v nich zanechaná lidská stopa a s ní příběh… (odešli a zanechali dvě nedopité sklenky vína; osuška v trávě je určitě nějaké sličné dívky, která si skočila do vody zaplavat; v karavanu uprostřed pouště tušíme dobrodružnou rodinku; v kupce sena jistě dovádí mládí, které před chvíli sesedlo z pohozených kol; idylku jezírka jak z Monetových obrazů naruší cedule: Nekrmte aligátory apod.). Tomáš Bím je malíř, který se nevzdálil svému publiku, ale komunikuje s ním. A to je v dnešním umění věc, která není běžná.