Výstava obrazů Adama Kašpara v Nové galerii

Ve čtvrtek 24. června 2021 jsme se v podvečer sešli v Nové galerii v Balbínově ulici na výstavě Observator´s Guide výtvarníka Adama Kašpara. Mnozí z vás zde byli před pár lety na jeho předchozí výstavě, a okamžitě si vás svou tvorbou získal. Tento mladý umělec je jeden z mála současných českých krajinářů.

Ve čtvrtek 24. června 2021 jsme se v podvečer sešli v Nové galerii v Balbínově ulici na výstavě Observator´s Guide výtvarníka Adama Kašpara. Mnozí z vás zde byli před pár lety na jeho předchozí výstavě, a okamžitě si vás svou tvorbou získal. Tento mladý umělec je jeden z mála současných českých krajinářů. Celé hodiny maluje v plenéru − jako jeho velké vzory z minulosti, František Kaván, či Julius Mařák, avšak za velmi krátkou dobu si vytvořil svou vlastní uměleckou identitu. Z jeho pláten na nás doslova plasticky vystupují chladné horniny, ostré kameny a skály. O kus dál je skutečná plastika, která má dokonalou kresbu horniny a teprve zblízka člověk zjistí, že se nejedná o kus ulomeného kamene. Z jeho obrazů divoké přírody cítíte vůni skal a lesa, vane na vás příjemný chlad a slyšíte zurčení lesního potoka, či naopak se kolem vás rozhostí ticho, které v této člověkem„nenavštívené“ krajině panuje. Však také lidský svět Kašpara v obrazech nezajímá, proto nemaluje figury. „Když je krajina sama o sobě, zní tam jen voda, vítr, ticho. Jakmile je v ní člověk, už tam někdo žvaní, honí se tam jeho myšlenky. To na svých obrazech nechci," vysvětluje. Jako neblahý vliv činnosti člověka na přírodu jsou dány do kontrastu dva obrazy z Mostecka, kde pozornému divákovi neujde miniaturní těžká technika, která v lidských rukou napáchla nesmírné škody v krajině a nenávratně ji změnila. Pozornost krajináře se tentokrát upnula i k noční obloze a nekonečnu vesmíru. Tam, kde v krajině zaznamenává kóty, tady jsou souřadnice hvězd a souhvězdí.

Adam Kašpar ve svých podmanivých obrazech vrací krajině její velkolepost a krásu, zároveň jsou živým poselstvím o naší pomíjivosti vůči přírodě, s níž jsme spojeni, která nás převyšuje, ale my ji často přehlížíme a ničíme. V posledních letech, zdá se, nám to příroda vrací a dává o sobě vědět natolik, že se ji snad konečně naučíme znovu respektovat a naslouchat jí.