Vycházka po stopách heydrichiády – 20. 6. 2022

I když to vypadalo zprvu zcela beznadějně, neboť v čase srazu už téměř hodinu řádila průtrž mračen, přece jen déšť ustal právě včas. Navíc se nás překvapivě sešlo na rohu Albertova a ulice Na Slupi dost, aby se vycházka uskutečnila. Naší průvodkyní byla PhDr. Jaroslava Nováková z PCT, kterou jsme zažili v loňském roce na Pražském hradě, kdy jsme se spolu s ní vydali po stopách sv. Ludmily a všechny nás svým výkladem i projevem nadchla. Tentokrát jsme navázali tematickou trasou na víkendové připomínky 80. výročí Operace Anthropoid a období heydrichiády.

Na Albertově jsme si nejdříve zasadili česko-německé vztahy v rámci Karlovy univerzity, která se v důsledku událostí r. 1848 rozdělila v roce 1882 na identické české a německé fakulty. Připomněli jsme si smrt Jana Opletala, jehož pohřeb vyvolal zatýkání a popravy studentů, což vedlo k zavření škol; prof. Heyrovského, zakladatele polarografie a nositele Nobelovy ceny, který - přestože v Protektorátu byly univerzity zavřené - mohl dále vědecky pracovat díky svému světovému věhlasu. Po válce byl vzhledem k tomuto povolení vědeckého výzkumu obviněn z kolaborace, ta mu ovšem nebyla nikdy prokázána. 

Zastavili jsme se také u zdejšího Hlavova ústavu, neboĹĄ právě sem nacisté dopravili těla mrtvých výsadkářů, kteří skončili svůj život v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Sem musela přijíždět blízká rodina, aby dekapitované hlavy vojáků identifikovala. Purkyňův ústav na Albertově se za války změnil na Reichsinstitut fĂĽr Blut – und Rassenhygiene, čili Říšský ústav pro krevní a rasovou hygienu.

Připomněli jsme si, jak čs. odboji pomáhali představitelé magistrátu. Pražský primátor Otakar Klapka byl v roce 1940 německými okupanty zatčen a o rok později popraven v období tzv. 1. heydrichiády. To nastalo ihned po nástupu Reinharda Heydricha (27. 9. 1941), který měl za úkol potlačit sílící protinacistický odboj. Ihned vyhlásil stanné právo a nechal popravit řadu uvězněných účastníků odboje (mj. dřívější vůdce Obrany národa, činovníky Sokola) a také komunisty.

V Emauzích jsme si připomněli, že po zřízení Protektorátu ÄŚechy a Morava podporoval klášter odbojové hnutí. V roce 1941 z areálu kláštera několikrát vysílala odbojová vysílačka „Magda“. Tu obsluhoval mj. vinohradský spisovatel Otakar Batlička. V červenci 1941 byl kostel Němci uzavřen, mniši byli z kláštera vyhnáni a klášter dále sloužil Němcům jako vojenský lazaret. Opat Vykoukal, který pomáhal odboji, zahynul v koncentráku, stejně jako Otakar Batlička. 

Od Emauz jsme pokračovali do ulice Gorazdova, pojmenované po biskupovi Gorazdovi, popraveném nacisty během heydrichiády 4. září 1942. V domě v ulici Gorazdova č. 5 bydlel rovněž popravený pravoslavný kněz Vladimír Petřek, který parašutisty v chrámu sv. Cyrila a Metoděje ukrýval. Zastavili jsme se i před kostelem sv. Václava Na Zderaze. Místní kostelník Josef Jeřábek se přátelil s kaplanem Petřkem a pomáhal při zajišĹĄování oděvů, potravinových lístků a potravin pro parašutisty. Jeřábek byl také jedním z mála očitých svědků (nepatřících k zasahujícím jednotkám a hasičům) boje o kryptu, v níž se parašutisti ukrývali – dne 18. června 1942 pozoroval události z úkrytu ve vikýři kostela sv. Václava. Do rukou nacistů nepadl i proto, že zrádce Karel ÄŚurda o něm nevěděl a Petřek jej neprozradil. 

Nakonec jsme vzdali úctu u pamětní desky členů odboje dr. Jesenského (strýc Mileny Jesenské) a jeho ženy, kteří výsadkářům pomáhali a byli popraveni v Mathausenu, a rovněž u kamenů padlých parašutistů na rohu ulice Resslovy a Václavské.

Příští vycházka s dr. Novákovou, na kterou se domlouváme, už bude radostnější.