Varhanní koncert s prohlídkou varhan ve sv. Ignáci – 17. 2. 2022

S renomovaným varhaníkem, organologem a pedagogem Pavlem ÄŚerným jsme se poznali na začátku roku v kostele sv. Ludmily, kde hrál během mše za Miladu Horákovou, jež následovala po slavnostním odhalení pamětní desky na jejím rodném domě v Rumunské ulici. Z našeho  seznámení nakonec vzešla nabídka, že našemu klubu představí dva své oblíbené královské nástroje v kostele sv. Ignáce. A tak jsme se ve čtvrtek 17. února 2022 odpoledne sešli v kostele sv. Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí, kde nás nejprve přivítala sestra Tereza a uvedla nás do dějin kostela, které byly od počátku spjaty s Tovaryšstvem Ježíšovým, tedy řádem jezuitů. Jezuitský komplex budov na Karlově náměstí vyrostl v průběhu 17. století podle návrhu Carla Luraga, později byly upraveny architektem Pavlem Ignácem Bayerem. Kostel je nejvýznamnější stavbou celého areálu. Představuje charakteristickou jezuitskou dispozici, jednolodní, o třech klenebních polích, se zúženým a sníženým presbytářem. Vše pokrývá těžký a bohatý barokní štuk, někde i s figurálními motivy. Pozdně barokní hlavní oltář je z let 1768–1773, přičemž oltářní obraz sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu, namaloval Jan Josef Heinsch již v roce 1688. V bočních kaplích zleva je v kapli českých patronů oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1719, zhotovený nedlouho před jeho svatořečením. Zprava je kaple sv. Františka Borgiáše, kaple sv. Barbory a P. Marie Pěkarské s oltářem z doby kolem 1760. Další je kaple věnována Zemřelým, což připomíná freska Posledního soudu na stropě, původně z roku 1685, ze stejné doby je oltář Ukřižovaného. Další je kaple sv. Liboria, kaple sv. Aloise z Gonzagy s rokokovým oltářem oproti kapli P. Marie Pěkarské, poslední je kaple sv. Františka Xavera.

Po představení interiéru kostela nás sestra Tereza zavedla přes rozlehlou sakristii na varhanní kruchtu, ke které vede téměř 70 schodů. Tam nás již čekal varhanní mistr Pavel ÄŚerný. Zdejší varhany vznikly v roce 1912 přestavbou původního barokního nástroje. Když byl 31. 7. 1678 posvěcen kostel sv. Ignáce, byly v něm už s největší pravděpodobností právě instalovány i tento barokní nástroj. Na konci 2. světové války způsobily výbuchy bomb na Karlově náměstí při mylnému náletu na Prahu narušení statiky kůru. Protože postupem času hrozilo zřícení celé varhanní kruchty i s nástrojem, ta byla sejmuta a varhany odňaty. Obnoveným varhanám pak bylo požehnáno až v roce 2013. Tří manuálové historické varhany mají stejně jako v roce 1912 celkem 50 rejstříků a 3 100 píšĹĄal. Nejmenší z píšĹĄal měří 15 mm a největší 6 m.

Pavel ÄŚerný nám představil při hře rejstříky, pedály i píšĹĄaly II. manuálu, zabudované v pozitivu zábradlí hudební kruchty, v hlavní skříni se nacházejí píšĹĄaly I. manuálu. Inu, není to nic jednoduchého. Před koncertem jsme měli možnost vidět jedinečnou prohlídku druhých malých varhan, které se v kostele nacházejí nad sakristií v tzv. Družinské kapli, kam jsme došli skrze zámecké útulné prostory. Pak už jsme se mohli oddat poslechu hudbě. Mistr Pavel ÄŚerný zahrál Sinfonii z kantáty „Wir danken dir, Herr Jesu Christ“ od J. S. Bacha v úpravě pro varhany francouzského romantického varhaníka a skladatele Alexandra Guilmanta. Potom vlastní Guilmantovu skladbu „Invokace“, následovala chorální předehra „Ach bleib mit deiner Gnade“ od německého romantického skladatele Maxe Regera, a nakonec jeho „Fantasie na jméno B-A-C-H“ - skladatelovo jméno jsou zároveň tóny, které tvoří téma. Kdo by si chtěl mistrnou hru Pavla ÄŚerného někdy poslechnout, může navštívit kostel Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu. Kostel sv. Ignáce bychom si rádi prohlédli podrobněji, proto chystáme pro klub do budoucna jeho další návštěvu.

-let-