Online kultura 17/2021

Vážení a milí přátelé kultury, konečně jsme se dočkali a již tento týden se s některými z vás uvidíme na první „po–kovidní“ akci, kterou je komentovaná prohlídka venkovní výstavy Kněžna sv. Ludmila na náměstí Míru, uspořádaná k letošnímu Roku svaté Ludmily.

Vážení a milí přátelé kultury,

konečně jsme se dočkali a již tento týden se s některými z vás uvidíme na první „po–kovidní“ akci, kterou je komentovaná prohlídka venkovní výstavy Kněžna sv. Ludmila na náměstí Míru, uspořádanák letošnímu Roku svaté Ludmily. Moc už se na vás těšíme, děkujeme za všechny zprávy a telefonáty, rovněž za fotografie z vašich oken či procházek a dovolíme si přiložit snímek, který nám zaslala členka klubu p. Věra Vávrová. Tímto jí děkujeme, vůně šeříku doslova překonala obrazovku.

Jiráskovo nám. 2

JAROSLAV SŮRA (1929–2011)

Bydlel a tvořil na Vinohradech. Jeho obrazy a ilustrace, obálky knih či plakáty mnozí z nás dobře známe… Před 10 lety zemřel malíř, grafik a ilustrátor Jaroslav Sůra.Narodil se 31. 3. 1929 v Praze, podle vyprávění maminky za hlaholu všech zvonů, které se na Boží hod velikonoční navrátily z Říma. Však později maminčin portrét spolu s malou růží zdobil umělcovy štafle v ateliéru. Jeho tatínek byl poctivý venkovský kantor, který nesnášel křivdy a dával to náležitě najevo. Za první světové války mu to však vyneslo odsouzení za velezradu a jen její konec ho uchránil před popravou. Později zásadně ovlivnil malířskou dráhu svého syna, když jej od jeho čtyř let brával na hodiny kreslení. Rovněž podblanické obce Blažejovice, Křivsoudov, ÄŚechtice i osada Zhoř se malíři staly celoživotní inspirací pro svou mystičnost, legendy, báje, lidové zvyky a slavnosti. Po střední grafické škole pokračoval na VĹ UP v Praze u prof. Svolinského (1948–1954). Následně ilustroval a graficky upravil více jak 250 knižních titulů, navrhl přes 650 plakátů, přes 80 značek, symbolů a logotypů a vytvořil nevyčíslitelný počet kreseb, obrazů a grafických listů. Používal grafickou techniku sítotisk, která se ve výtvarném umění prosadila zásluhou japonských grafiků na začátku 60. let minulého století. Většina děl vznikala v jeho ateliéru, který měl propojen s bytem v Praze na Vinohradech. Tam žil a tvořil až do své smrti. Pomocnicí, životní oporou a inspirací, mnohdy i autorkou námětu, mu byla jeho manželka, grafička Věra Sůrová. Ale ještě zpátky k tatínkovi - jako kantor dbal na to, aby syn poctivě cvičil na housle. V pozdějším věku mu tato znalost umožnila vnímat krásu hudby, ale i možnost jejího vyjádření, což byl onen pověstný krůček ke dlouholeté spolupráci s ÄŚeskou filharmonií, pro kterou roky tvořil charakteristické plakáty.

Jeho dílo je zastoupeno ve veřejných a soukromých sbírkách v tuzemsku i v zahraničí. Nechybí v Muzeu moderního umění v New Yorku, kde v roce 1995 získal rovněž prestižní americkou Národní cenu za grafickou úpravu nejlepší knihy roku na téma holokaustu. Za svou uměleckou činnost obdržel mnoho českých i zahraničních vyznamenání a cen. Na osmém ročníku mezinárodní přehlídky výtvarného umění Intersalon 2004 získal Sůra cenu za celoživotní dílo.

JAN OTTO (1841–1916)

ÄŚeský nakladatel, knihkupec a vlastenec zemřel před 105 lety, 29. května 1916. Proslul encyklopedií Ottův slovník naučný, ale i vydáváním dalších titulů, jako byl např. časopis Světozor, s cílem pobavit a vzdělávat českou společnost.

Jan Otto se narodil v Přibyslavi do rodiny chudého vojenského lékaře. Otec po odchodu z armády jen velmi těžko hledal práci a rodina se tak často stěhovala. Na Janovo vzdělání nebyly peníze, a proto bystrý a učenlivý chlapec docházel do školy jen do svých 13 let, poté odešel do Prahy vyučit se kupcem. Jenže časově a fyzicky náročná práce Jana vyčerpávala, nenesla dobrý výdělek a dopívajícího mladíka vůbec nenaplňovala. Učaroval mu však tisk novin, časopisů a knih, a tak si začal přivydělávat v různých tiskárnách. Ve 22 letech získal práci v knihtiskárně bratří Grégrů v centru Prahy, kde zastával různé úřednické pozice. Zásadní zvrat v jeho životě však nastal roku 1869. Jan Otto už si tehdy rozhodně nežil špatně, úřednická práce byla velmi ceněná i dobře placená, přesto ani zdaleka neměl na založení vlastního podniku. Onoho roku se však oženil s dcerou bohatého pražského tiskaře a knihkupce Jaroslava Pospíšila. Ten mu po svém odchodu do penze přenechal svou tiskárnu na Václavském náměstí a Jan Otto mohl ve svých třiceti letech naplno prokázat svůj podnikatelský talent. Kromě tiskárny si zřídil také vydavatelství a knihkupectví a zvolil správnou taktiku: vydával populární literaturu za ceny, které si mohli dovolit obyvatelé všech vrstev, což u ostatních knihkupců tehdy ani zdaleka nebylo zvykem. V jeho tiskárně vznikalo a na pultech jeho knihkupectví se nabízelo doslova všechno – od denního tisku, přes časopisy, učebnice, až po obsáhlé romány, mapy, učebnice či dokonce vědecké spisy.

V oné době se Jan Otto začal stávat také součástí pražských intelektuálních a vlasteneckých kruhů. Byl jedním z prvních ÄŚechů, kteří vydávali vědeckou literaturu v češtině, předtím vycházela prakticky výhradně německy. Svá díla u něj začali vydávat někteří známí spisovatelé, mezi něž patřil třeba Svatopluk ÄŚech. Kromě toho začínající vydavatel také aktivně podporoval stavbu pražského Národního divadla, nezapomněl ale ani na svůj rodný kraj. Zorganizoval finanční sbírku a také výstavbu Ĺ˝ižkovy mohyly v Přibyslavi. Tamní knihovně zdarma věnoval desítky knih a v regionu podporoval výstavbu škol.

Zásadní životní změna v Ottově životě nastala roku 1888. Tehdy si uvědomil, že v češtině dosud vyšel pouze jeden významnější slovník (známý jako Riegrův), a to před 20 lety. Rozhodl se proto, že zařídí vydání slovníku nového. Dostal název, který dnes zná prakticky každý ÄŚech – Ottův slovník naučný. V praxi jeho vydávání fungovalo tak, že Otto určil a zaplatil takzvané editory, kteří měli na starosti shánění odborníků z různých oborů a ti následně plnili slovník hesly. Mezi editory krátce patřil i pozdější první československý prezident T. G. Masaryk, který však řadu hesel z oblasti filosofie nebo sociologie i sám napsal. Encyklopedie vycházela po částech, zpravidla každý rok jeden díl. Hesla v ní byla řazena abecedně, např. v prvním dílu byla slova od písmene A až po heslo Alpy, a tak dále. V roce 1909 vyšel poslední 28. díl slovníku. Ĺ lo bezpochyby o monumentální dílo, na kterém se podílelo přes tisíc odborníků. Obsahuje odhadem až 200 tisících hesel. A ačkoli to může znít neuvěřitelně, Ottův slovník naučný byl největší českou encyklopedií více než 100 let a překonala ho teprve internetová Wikipedie.

Protože Ottův podnik tehdy velmi dobře vynášel, mohl si v roce 1899 dovolit tiskárnu uzavřít a do konce života mu výdělky přinášelo už jen vydavatelství s knihkupectvím. Na konci 19. století založil také jeho pobočku ve Vídni. V oné době se Jan Otto definitivně zařadil mezi pražskĂ