Online kultura 14/2021

Vážení a milí přátelé kultury, také jste už zjistili, že se nemusíte procházet zrovna po Náplavce, v Riegrových sadech či Grébovce mezi davy lidí, neboť má Praha 2 spoustu krásných míst, kde téměř nikoho nepotkáte? Jako jsou třeba Albertovské schody, ty Velké vedou z ulice Ke Karlovu k Patologickému ústavu a je jich 115. Ty Malé mají 154 jednotlivých schodů a spojují ulici Studničkovu s Apolinářskou, uprostřed je malý amfiteátr se sezením, který skoro vybízí k malému pikniku či alespoň svačince, během které můžete hledět do dáli a dýchat vzduch provoněný okolními rozkvetlými stromy…

Vážení a milí přátelé kultury,

také jste už zjistili, že se nemusíte procházet zrovna po Náplavce, v Riegrových sadech či Grébovce mezi davy lidí, neboĹĄ má Praha 2 spoustu krásných míst, kde téměř nikoho nepotkáte? Jako jsou třeba Albertovské schody, ty Velké vedou z ulice Ke Karlovu k Patologickému ústavu a je jich 115. Ty Malé mají 154 jednotlivých schodů a spojují ulici Studničkovu s Apolinářskou, uprostřed je malý amfiteátr se sezením, který skoro vybízí k malému pikniku či alespoň svačince, během které můžete hledět do dáli a dýchat vzduch provoněný okolními rozkvetlými stromy… Po Velkých schodech opatrněji, zdaleka již nevypadají tak, jako na obrázku níže.

JAN KOTĚRA (1871–1923)

I když jsme se odklonili od hlavních vycházkových tras, zase se k nim na chvíli vrátíme, neboĹĄ letos se bude jistě často zmiňovat jméno významného architekta a zakladatele moderní architektury Jana Kotěry, od jehož narození uplyne 150 let. Zemřel 17. dubna 1923 a v Praze 2 stojí několik jeho staveb (podstatně více pak od jeho žáků). Na Rašínově nábřeží 42 nedaleko do Ĺ˝elezničního mostu se nachází Kotěrova mohutná budova Všeobecného penzijního ústavu (1912–1914), ve které dnes sídlí Ăšřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. V Chopinově ulici č. 4, která si vine po východní straně Riegrových sadů, si nechal postavit podle Kotěrových plánů svůj mimořádný dům nakladatel J. Laichter, který např. spolu s T. G. Masarykem založil a později vydával revue Naše doba (1894–949). Za přísně geometrickou uliční fasádou domu sídlilo Laichterovo nakladatelství náročné literatury a obytný prostor Laichterovy rodiny. Ve velkoryse pojaté vstupní hale byla v nedávné době citlivě zrekonstruována původní barevná ornamentální výmalba, stejně jako dřevěné obložení stěn a schodiště. V zahradě domu lze najít pozůstatky kašny z režného zdiva. Tvořila ji nízká členěná zídka s půlkruhovým bazénkem zapuštěným v zemi. V zídce je stále patrné vyústění, ze kterého vytékala voda do nádrže. Dá se předpokládat, že kašnu navrhl také Jan Kotěra. Mezi další významné stavby v Praze lze zmínit např. Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Jednou z jeho prvních staveb byla Trmalova vila ve Strašnicích, nelze opomenout ani rodinnou Kotěrovu vilu z režného zdiva a hrubé omítky na Vinohradech, v Hradešínské ulici č. 6. Vnitřně je dům dělen na tři celky. V suterénu se nacházel byt domovníka (provozně oddělený od zbytku domu) a kuchyně, která byla s jídelnou spojena pouze podávacím okénkem, za jídelnou následoval hudební pokoj. V přízemí byly ložnice, dětský pokoj a salon osvětlený shora díky prosklenému stropu. V prvním patře mělKotěra pracovnu a ateliér. K samotnému architektovi a jeho žákům se jistě vrátíme v průběhu roku jak formou komentované vycházky, tak i připravované výstavy.

JOY KADEČKOVÁ (1921–2006)

Před 15 lety zemřela Joy Kadečková, roz. Turner. Narodila se v prosinci roku 1921 v Suffolku ve Velké Británii. V prosinci 1940 přerušila vyšší střední školu, aby mohla sloužit jako dobrovolnice u WAAF (ženská část britského Královského letectva Royal Air Force). Po výcviku byla umístěna na kombinované velitelství pozemních sil, námořnictva a letectva ve Skotsku. Sama o tom říká: „Během výcviku s námi ženami bylo zacházeno stejně jako s muži. Musely jsme absolvovat stejně dlouhé pochody, musely jsme se plížit stejně daleko a podobně. Pamatuji si, že to nám tehdy ani tolik nevadilo, největší problém byl, že standardní výstroj neměla nic, kam bychom si mohly dát kosmetiku. Nakonec jsme přišly na to, že nejlépe se ukryje do plynové masky nebo do jejího pouzdra. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdyby na to velitelé přišli.“ Po dokončení výcviku byla přidělena na společné velitelství britského letectva u radarových stanovišĹĄ a radio-operačních zařízení. V roce 1942 se provdala za pilota 311. čs. bombardovací perutě Aloise Mžourka: „Jednou mě vyslali s jakousi zprávou za vysokým důstojníkem, který byl zrovna na místní taneční zábavě. Dorazila jsem do sálu, stoupla jsem si na ochoz a začala se dívat po tom důstojníkovi. Protože jsem nepřišla tancovat, nesundala jsem si ani kabát. Najednou mi někdo zaklepal na rameno a říká: ,Nechcete si sundat šaty a tancovat?‘ Nevěřila jsem vlastním uším! Mám si sundat šaty a jít na parket? Otočila jsem se a viděla krásného pilota. Z toho, jak mluvil, mi bylo hned jasné, že to není Angličan. Díky tomu mi došlo, že myslel sundat si kabát, ne šaty, a jít tančit. Každopádně jsem si ale ten kabát sundala a tancovala. A co se stalo s tou zprávou? To jsem se nikdy nedozvěděla, prostě jsem ji nedoručila. Naštěstí to nezpůsobilo naši válečnou porážku.“ V květnu 1944 se jim narodil syn. To byla však poslední idylická událost v životě zamilovaného páru. Otec viděl syna pouze jednou – v říjnu 1944 byl sestřelen. V letech 1944-1945 pracovala jako sekretářka na čs. ministerstvu vnitra v Londýně a v červenci 1945 byla se svým ročním synem repatriována do ÄŚSR. „Když byl ještě manžel naživu, dohodli jsme se, že budeme po válce žít v ÄŚeskoslovensku. Slíbila jsem mu, že kdyby se mu něco stalo, odjedu s naším synem do ÄŚeskoslovenska sama. Rodiče mne vždy vychovávali v zásadě, že sliby se plní, takže jsem neváhala a do ÄŚeskoslovenska skutečně přijela. Jediné, co jsem tehdy uměla česky, bylo: Já tě strašně miluju, jak se máš a dobrou noc.“ Po roce 1948 byla perzekvována pro své silně antikomunistické názory. Když začala učit v Ăšstavu moderních řečí, byla z něj v roce 1950 propuštěna, protože odmítla podepsat petici požadující popravu Milady Horákové. Podruhé se vdala za překladatele (převážně architektonických knih) Slavoše Kadečku. Po velkýchproblémech zapříčiněných britskou národností pracovala během 60. a 70. let v mnoha profesích, např. jako učitelka angličtiny, překladatelka nebo externí redaktorka časopisu, byla cvičitelkou ve Slavoji Vyšehrad a spoluzakladatelkou ženského pozemního hokeje v ÄŚeskoslovensku. Podílela se jako odborný poradce na filmu Nebeští jezdci, přeložila desítky knih. Plk. Joy Kadečková byla členkou Svazu bojovníků za svobodu, výboru Svazu letců ÄŚR a nositelkou řady medailí a vyznamenání. V roce 2005 jí bylo uděleno čestné občanství MÄŚ Praha 2. Zemřela 20. dubna 2006. Na domě v PodskalskĂ