Online kultura 12/2021
Vážení a milí přátelé kultury, už jste během svých procházek došli na Bastion a prohlédli si instalaci s názvem Lines (Čáry) od Jana Dostála? Výstava je tu sice už od léta, ale vlivem počasí „změnila barvu“. Železné pruty jsou nyní kompletně pokryté rzí, jako by se začaly sžívat s historickým okolím… mají na to čas až do října. Interpretace díla je na každém, ale stačí si dosadit třeba slova ´život´ nebo ´poslední rok´…
Vážení a milí přátelé kultury,
už jste během svých procházek došli na Bastion a prohlédli si instalaci s názvem Lines (ÄŚáry) od Jana Dostála? Výstava je tu sice už od léta, ale vlivem počasí „změnila barvu“. Ĺ˝elezné pruty jsou nyní kompletně pokryté rzí, jako by se začaly sžívat shistorickým okolím… mají na to čas až do října. Interpretace díla je na každém, ale stačí si dosadit třeba slova ´život´ nebo ´poslední rok´… Rozhodně jde o velmi fotogenický prostor. Mimochodem, autor nejdříve nechal navézt dvě nákladní auta prutů, potom je sám ručně ohýbal do požadovaného tvaru. Zabralo mu to téměř týden. A patří k výjimkám, neboĹĄ za většinu sochařů, kteří z podobného materiálu tvoří (jsou na světě 3–4), pracuje najatá firma a oni na vše jen dohlíží. Možná i to je jeden z důvodů, proč byl autor vybrán k vytvoření hlavního exponátu pro letošní EXPO v Dubaji. Terasa Bastionu je v době pandemie otevřená jen o víkendech, ale už se těšíme, že se tu snad brzy sejdeme na dobrém jazzu.
MILAN MUNCLINGER (1923–1986)
Prolínání moderního pojetí s historickým podkladem bylo téma i pro Milana Munclingera, hudebníka (flétnisty), dirigenta a muzikologa, který popularizoval hudbu starých mistrů. Zemřel před 35 lety, 30. března 1986. Na konci padesátých let zapůsobil na tehdejší hudební veřejnost jako zjevení. Hudbu období baroka a raného klasicismu interpretoval zcela jinak. Munclinger pracoval s novodobými instrumenty a ve světovém měřítku je dodnes řazen k předním protagonistům, řada současných umělců tohoto oboru ho považují za svůj vzor. Již v roce 1946 se stal asistentem jednoho z našich nevýznamnějších dirigentů Václava Talicha (1883–1961), jehož pamětní desku najdete jen kousek za hranicemi Prahy 2, na domě ve Francouzské ulici 158/78, kde dlouhá léta bydlel.Munclinger se už tehdy začal intenzivně zajímat o starou, především renesanční a barokní hudbu, avšak věnoval se také moderní hudbě 20. století a jazzu. Byl naprosto všestranným dirigentem. Pracoval také jako editor pro nakladatelství Supraphon, IMC New York a pro německé hudební vydavatelství Bärenreiter Kassel. U nás spoluzakládal Společnost pro starou hudbu, založil Munclingerovo dechové kvarteto, učil na francouzské akademii Jean-Pierra Rampala v Nice.
Milan Munclinger bydlel v Praze 2, v Plavecké ulici č. 4. Měl přezdívku „MunÄŹa“, pod kterou byl známý v širokých uměleckých kruzích. Oženil se s Viktorií Ĺ vihlíkovou, úspěšnou a známou cembalistkou a klavíristkou, s níž společně v roce 1951 založil komorní soubor Ars rediviva. Svými abonentními cykly v Rudolfinu a Valdštejnském paláci zaujal Munclinger stovky, ba tisíce nadšených posluchačů, a to převážně mladší generace, kteří na jeho koncerty chodili a se zaujetím naslouchali i jeho zasvěceným úvodům. Možná máte někdo vinylové desky, které jsou rovněž obohaceny jeho průvodním slovem. Mezi nejznámější a nejúspěšnější patří Munclingerova interpretace Bachových Braniborských koncertů: „Je to působivý Bach, důsledně zakotvený v promyšleném rytmickém programu, v oblasti melodické a výrazové naprosto nezatěžkaný, strhující svým energickým nábojem. “ (Supraphon) Braniborský koncert č. 3 v podání souboru Ars Rediviva si můžete poslechnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=sqi75iF6Xkw
JOHANN SEBASTIAN BACH (1685–1750)
Když už výše zmiňujeme německého skladatele a hudebního génia všech dob J. S. Bacha, i ten má v březnu výročí, neboĹĄ se narodil 31. března 1685, tedy už před 336 lety. V deseti letech ztratil oba rodiče (otec byl dvorní trumpetista a hudební skladatel), ujal se ho bratr varhaník se svou manželkou. Ten svého mladšího bratra sice učil hudbě, na druhé straně mu však v přístupu k hudbě svým způsobem bránil. Zamykal totiž před ním mohutný svazek, do kterého si opisoval skladby nejvýznačnějších soudobých mistrů. Johann Sebastian se k nim tedy vkrádal potajmu v noci, a protože svítit nesměl, opisoval si je při měsíčním světle. Na sklonku života, kdy oslepl, si častěji vzpomněl, jak si tehdy tím opisováním nenapravitelně kazil zrak.Vyjma letního dvouměsíčního pobytu v ÄŚechách, kdy Bach cestoval s köthenským dvorem do Karlových Varů, během něhož zemřela jeho první žena, není znám další skladatelův pobyt v našich zemích. Avšak pobyt v našem významném lázeňském letovisku byl výtečnou příležitostí k navázání osobních kontaktů s řadou hudbymilovných mecenášů z českých zemí. Přímé kontakty jsou známy například s hrabaty Janem Adamem z Questenbergu či s Františkem Antonínem Sporckem, kteří patřili mezi přední podporovatele umění v první polovině 18. století u nás. (Hraběte Ĺ porka jsme zmiňovali již i v souvislosti se sochařem Matyášem B. Braunem). Při svých cestách do DrážÄŹan se Bach nejspíše seznámil také se skladatelem Janem Dismasem Zelenkou (kterému se říká „český Bach“), jehož hudbu oceňoval a měl možnost ji v Lipsku zahrát. Bachovo dílo je velmi obsáhlé a počet skladeb se odhaduje asi na 1400. Všechny se nedochovaly, ale i tak jich známe přes 1100. Dodnes je inspirací současným hudebním skladatelům, stejně tak jeho hudba tvořila základy pro moderní směry, jako např. pro hudební minimalismus. Více se o této velké osobnosti můžete dočíst zde: Jak je možná neznáte: Johann Sebastian Bach | OperaPlus. Pokud byste si chtěli představit něco z Prahy 2 vdobě vrcholného baroka, doporučujeme připomenout si při poslechu Bachovy hudby třeba sochaře Matyáše Bernarda Brauna, stavitele Carla Luraga a jeho přestavbu Vyšehradu na pevnost,či kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí, architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, kostel sv. Jana Nepomuckého na Skalce a Michnův letohrádek zvaný Amerika.
K poslechu vybíráme Goldbergovy variace a Adagio in D minor v legendárních provedeních světového klavírního virtuóza