Online kultura 11/2021

Vážení a milí přátelé kultury, jelikož tento „týdeník“ vychází právě 19. března, dovolte, abychom nejprve všem Josefům, které máme mezi svými členy, popřáli všechno nejlepší k svátku! Níže si připomeneme také jednoho Josefa, který má v tomto měsíci i výročí narození, a po Královských Vinohradech se tehdy něco nachodil…

Vážení a milí přátelé kultury,

jelikož tento „týdeník“ vychází právě 19. března, dovolte, abychom nejprve všem Josefům, které máme mezi svými členy, popřáli všechno nejlepší k svátku! Níže si připomeneme také jednoho Josefa, který má v tomto měsíci i výročí narození, a po Královských Vinohradech se tehdy něco nachodil…

Obrazy malíře Václava Jansy jsme pro úvod vybrali kvůli jejich malebnosti a pocitu klidu, který je z nich cítit, a přímo vyzývají k nostalgické procházce. Na rozdíl od Emauzského kláštera (vlevo) se podskalský kostel Nejsvětější Trojice v Trojické ulici překvapivě téměř nezměnil. Vydáte-li se tam v době mše a kostelík si obejdete a prohlédnete i s přilehlou zahradou, dýchnou na vás „staré dobré časy“.

OTTO PICK (1925–2016)

V sobotu tomu bude 5 let, co zemřel prof. Otto Pick (20. 3. 2016). Byl jedním z „Wintonových dětí“, válečný veterán, který zažil vylodění v Normandii, v letech 1983–1991 byl ředitelem čs. vysílání Svobodné Evropy v Mnichově. Mladý Otto vyrůstal v Praze ve smíšené česko-židovské rodině, vychodil obecnou školu a navštěvoval anglické gymnázium, po vzniku protektorátu byl jako čtrnáctiletý zařazen do Wintonova transportu. V Anglii pak získal stipendium na oxfordské univerzitě, ale už v březnu 1943 vstoupil do čs. vojenských jednotek, které byly v roce 1944 reorganizovány na ÄŚeskoslovenskou samostatnou obrněnou brigádu, prošel spojařským kurzem a po vylodění ve Francii a obléhání Dunkerque byl raněn. Po válce dosluhoval v Ĺ˝elezné Rudě, nakrátko odjel do Kyjeva cvičit sovětské vojáky a poté demobilizoval. Zapsal se v Praze na právnickou fakultu a ještě v roce 1948 se stihl zúčastnit studentských demonstrací. To už ovšem věděl, že jako voják sloužící v Anglii musí emigrovat... Jelikož měl stále stipendium na Oxfordu, rozhodl se pro útěk právě do Anglie. Po získání doktorátu na London School of Economics zde působil jako odborný asistent, poté se stal děkanem a prorektorem na univerzitě v Guildfordu. Vrcholem jeho akademické kariéry byla profesura v Bologni a v Mnichově. Od roku 1983 pracoval jako ředitel československého vysílání Svobodné Evropy. V roce 1991 se rozhodl pro návrat do Prahy, ujal se konstituování oboru Politologie na Fakultě filozofické Univerzity Karlovy, a poté dostal nabídku pracovat jako náměstek na ministerstvu zahraničí, kde působil jako poradce ministra zahraničí, vyučoval i na Diplomatické akademii. Nelze však nezmínit i jeho tatínka, Otto Picka staršího (1887–1940), který byl známým pražským novinářem a kritikem, překladatelem do němčiny, francouzštiny a angličtiny, byl rovněž spisovatel a básník, spolupracoval s českým a německým vysíláním ÄŚeskoslovenského rozhlasu. Mezi jeho nejčastěji překládané české autory do němčiny kromě Otokara Březiny a Františka Langera patřili zejména Karel a Josef ÄŚapkovi. Kromě jejich knih byl téměř výhradním překladatelem jejich divadelních her. Otto Pick st. sehrál nezpochybnitelnou roli prostředníka v navazování kontaktů mezi českým a německým uměleckým prostředím, díky jeho tlumočnické činnosti se v předních expresionistických periodikách Der Sturm a zejména Die Aktion mohli čtenáři seznámit s tvorbou výše zmiňovaných i dalších autorů z českého prostředí.

Zajímavost: Když byla poprvé uvedena na divadle ÄŚapkova hra R.U.R. (3. 1. 1921, Klicperovo divadlo v Hradci Králové), velmi záhy vzbudila pozornost v Německu a pouhých devět měsíců po české premiéře uvedlo hru Městské divadlo v Aachenu (Cáchách), a to právě ve skvělém překladu Otty Picka staršího. Právě on změnil název dramatu Rossum´s Universal Robots na Werstand´s Universal Robots (Verstand = rozum). W.U.R. slavilo úspěch i o dva roky později v Berlíně. Jen pro zajímavost – jednalo se o mimořádně zdařilou, skutečně avantgardně pojatou inscenaci, zastiňující i pražské nastudování. Scéna byla totiž monumentálním mechanismem složeným z rytmicky se pohybujících pístů strojů, stejně jako z dalších vizuálně zajímavých aparátů, například turbín. Seismograf ve středu jeviště zobrazoval úspěšnost firmy na výrobu robotů. Obvyklé malované pozadí bylo nahrazeno filmovou projekcí – jako zřejmě první na světě, na scéně blikala neonová světla abstraktních tvarů, k dalšímefektům patřila akustická deformace hlasu robotů pomocí skrytých reproduktorů…

ÄŚeské slovo „robot“ udělalo díru do světa. Karlovi ÄŚapkovi tento výraz poradil bratr Josef v jedné nestřežené chvíli, když jej napadla látka na hru. I běžel s tím zatepla na svého bratra Josefa, malíře, který zrovna stál u štafle a maloval po plátně, až to šustělo:

´„Ty, Josef,“ začal autor, „já bych měl myšlenku na hru.“

„Jakou,“ bručel malíř (opravdu bručel, neboĹĄ držel přitom v ústech štětec).

Autor mu to řekl tak stručně, jak to šlo.

„Tak to napiš,“ děl malíř, aniž vyndal štětec z úst a přestal natírat plátno. Bylo to až urážlivě lhostejné.

„Ale já nevím,“ řekl autor, „jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.“

„Tak jim řekni roboti,“ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. A bylo to.‘ vysvětluje 13 let po premiéře R.U.R. na stránkách Lidových novin Karel ÄŚapek.

JOSEF ČAPEK (1987–1945)

A rovnou navážeme připomenutím výročí narození Josefa ÄŚapka, který na svět přišel 23. března 1887, tedy před 134 lety. Jako malíř se inspiroval dobovým kubismem, který ve svém díle osobitým způsobem přetavil. Jeho svébytný rukopis mají nejen malby, ale i četné ilustrace, knižní obálky nebo scénické návrhy zejména bratrových her, byl autorem knih pro děti, psal básně, výtvarné kritiky. Ĺ íře jeho záběru byla úctyhodná a dílo, které nám Josef ÄŚapek zanechal, je opravdu velmi rozsáhlé. „…Spotřebovával jsem se v plném smyslu toho slova, bez osvěžení, bez zastávky, bez oddechu. Kdo můžete, šetřte více svým životem!,“ píše v úvahách knížky Psáno do mraků. ÄŚást literárního díla vytvářel zpočátku společně s bratrem Karlem. Bylo jeho výhodou, že měl téměř po celý život po boku takového bratra. Byli spolu velmi spjatí. Josefovi nejkrásnější ilustrace jsou především pro Karlovy knížky. Když se pak přestěhovali do dvojdomku na Vinohradech, měli bratři své podkrovní pracovny