Nový židovský hřbitov – komentovaná vycházka 14. 2. 2022

Za slunečného odpoledne jsme se sešli v hojném počtu před branou Nového židovského hřbitova v Izraelské ul. k architektonické vycházce s výkladem rovněž o židovské funerální symbolice. Přivítala nás průvodkyně dr. Vlaďka Holzapfelová, která se již od dob studií na KTF UK věnuje funerálnímu umění a mnozí z členů klubu ji znají z podzimních vycházek před dvěma lety, kdy nás zasvěceně provedla po Olšanském i Vinohradském hřbitově.

Nový židovský hřbitov je součástí Olšanských hřbitovů a je to jediný pražský židovský hřbitov, kde se stále pohřbívá. Byl založen pražským židovským pohřebním  bratrstvem (Chevra kadiša) roku 1890,  aby navázal na tradici pochovávání na starém žižkovském hřbitově v dnešní Fibichově ulici v Praze 3.  V té době vznikla budova domu očisty a márnice v neoklasicistním stylu, roku 1893 přibyla hlavní neorenesanční obřadní síň s výraznou kopulí podle návrhu architekta Bedřicha Műntzbergera, mj. autora Palackého mostu. Ve 30. letech 20. st. byly přistavěny funkcionalistické budovy vrátnice a nové obřadní síně náležející k nově zřízenému urnovému háji od architekta Leopolda Ehrmanna, který je též autorem několika zajímavých zdejších náhrobků, včetně proslulého hrobu Franze Kafky. (L. Ehrmann byl po 1. sv. válce autorem přestavby Lauderových škol v Belgické ulici, svou architektonickou kancelář měl v ul. Dittrichova).

V poslední dekádě 19. století zde vznikaly hlavně náhrobky neogotické a neorenesanční. Mezi ty  nejpozoruhodnější patří vysoký baldachýn nad hrobem Adele Lederer (†1892), či náhrobek v podobě gotického okna rodiny Radnitzovy (1894), které patřil kamenický podnik na výrobu náhrobků, jež zde najdeme ve vysoké míře. Mezi neorenesanční zástupce patří hrobka rodiny Waldesovy, pro kterou vytvořil jako své poslední dílo dvojici medailonů Josef Václav Myslbek. Nejdeme zde také celou řadu náhrobků a hrobek v duchu secese podle návrhů předních českých architektů a sochařů. Významnou měrou se zde angažoval Jan Kotěra, který vytvořil hrobky rodiny Robitschkovy a Elbogenovy (1902) u východní zdi. Další významný architekt Josef Fanta realizoval hrobku rodiny Bondy, sochař Jan Ĺ tursa je autorem náhrobku malíře a člena umělecké skupiny Osma, Maxe Horba (†1907). Svou stopou se na zdejší nekropoli podepsal i kubismus reprezentovaný například hrobkou rodiny  Winternitzovy (1917) od Emanuela Kodeta (otec sochaře Jana Kodeta a děd herce Jiřího Kodeta). Vedle významných osobností židovské obce, jakými byli především rabíni, jsou zde pochováni členové rodu bankéřů a uhlobaronů Petchků, spisovatelé Jiří Orten, Arnošt Lustig, Lenka Reinerová či Ota Pavel, a také jeden z nevýznamnějších judaistů a hebraistů Otto Muneles se svou ženou, významnou historičkou a egyptoložkou Miladou Vilímkovou, kteří spolu bydleli v Ĺ ubertově ulici.  Vzhledem  k pohnuté historii Ĺ˝idů je tento hřbitov místem řady památníků uctívajících oběti pronásledování, např. pomník zahynulých v terezínském ghettu (1949), pomník obětem prvních transportů do lodžského ghetta 1941 (1994), nebo jižní zeÄŹ poskytující prostor pro pamětní desky zemřelých v dáli (spisovatelé Hanuš Bonn, Max Brod).

Symbolika židovských náhrobků je velice obsáhlá. Řada motivů, jakými bývají především rostliny, je typická i pro výzdobu hrobů křesĹĄanů (stromy – chrám vzpínající se k nebesům, zlomený kmen je přeĹĄatý život, makovice – věčný spánek). Pozoruhodným rozdílem je, že židovský náhrobek bývá vztyčen až rok po úmrtí pochovaného. Ĺ˝idovskou symbolikou jsou vedle Davidovy hvězdy další symboly vázající se k víře, nejznámějšími z nich jsou žehnající ruce kohenů, které na náhrobku  prozrazují příslušnost k rodu chrámových kněží (odtud příjmení Kohn, Cohen). Ti měli za úkol provázet oběti v chrámu a udělovat požehnání. Jejich  pomocníky byli příslušníci kmene levitů, mezi  jejichž poslání patřilo rituální omývání rukou kohenů. K tomuto účelu používali nádoby s vodou, které nacházíme na náhrobcích v podobě konvic nalévajících vodu. Velice  častými symboly jsou také dvě desky Zákona, svitky Tóry na hrobech písařů. Písmo či náhrobek ve tvaru tumby naznačoval místo odpočinku významného  rabína. Dále jsou to především zvířata a květiny odvozené od osobních jmen, základem  se stala přirovnání, kterými starozákonní praotec Jákob počastoval své syny. Nejznámějším je lev podle Jákobova syna Judy, který se později objevuje ve variantách Löwy, Löbl, Libermann či Leopold. Podobně lze číst i znamení jelena (Hirš, Herš), myši (Maisel), medvěda (Beer), vlka (Wolf), nebo ryby (Fischer, Fischl, Kerpl, Efraim). ÄŚasto užívanými symboly jsou vinný hrozen představující plodnost a bohatý život, koruna oslavující dobré jméno.  Vrba je obrazem smutku, v jejímž stínu hyne vše živé a pĂ