On-line kultura 9/2021
Vážení a milí přátelé kultury, tentokrát vás hned v úvodu vezmeme na procházku do Grébovky, která je zejména dopoledne krásnou oázou klidu. Na jejím počátku byl před 150 lety Moritz Gröbe, který vytvořil to, co musíme i po tolika letech obdivovat.
Vážení a milí přátelé kultury,
tentokrát vás hned v úvodu vezmeme na procházku do Grébovky, která je zejména dopoledne krásnou oázou klidu. Na jejím počátku byl před 150 lety Moritz Gröbe, který vytvořil to, co musíme i po tolika letech obdivovat. Tehdy k vytvoření rovinaté velké plochy, na které se Grébovka rozkládá, bylo třeba navézt až 60 tisíců povozů se zeminou z nedaleké stavby Vinohradských železničních tunelů. Tím začal smělý projekt podnikavého muže, díky němuž zůstává část Královských Vinohrad dodnes nezastavěným „rájem na zemi“.
Pohlednice Grotty z Grébovky, z r. 1906
MORITZ GRĂ–BE
Německý stavebník, podnikatel a rovněž milovník přírody Moritz Gröbe (14. 9. 1828 – 5. 3. 1891) zemřel před 130 lety. Usedlosti, vinice a rozsáhlé pozemky začal skupovat ve 2. polovině 19. století, kdy se ze zaměstnance vypracoval na společníka velké stavební firmy, která ve stavbě mostů a železničních tratí tehdy neměla konkurenci. Gröbe díky velkému počtu zakázek zbohatl a mohl tak uskutečnit svůj sen. Začal stavět svou velkolepou novorenesanční vilu podle projektu Antonína Barvitia a Josefa Schultze a obklopil ji rozsáhlou zahradou, dnešními Havlíčkovými sady neboli Grébovkou. Vila vznikala s obtížemi, neboĹĄ Gröbe ji rozestavěnou nechal dvakrát zbourat, než se spokojil se stavbou třetí. Krásný park, vodní prvky, altán, pavilon s kuželníkem a s prostorem na cvičení lukostřelby doplnil také umělou krápníkovou jeskyni, tzv. Grottou se sochou Neptuna od sochaře Bohuslava Schnircha. Rozpočet celého areálu, který v letech 1871–1888 postupně zušlechĹĄoval, se nakonec nafoukl na tehdy neuvěřitelných 1 760 000 rakousko-uherských korun (cena za 500 kg zlata), v převodu na současnou měnu by to bylo kolem půl miliardy korun. Jméno majitele se pak přirozeně obtisklo do názvu celého parkového areálu Gröbe – Grébovka.
Z Moritze Gröbeho se prý k stáru stal velký podivín, který zadumaně sedával sám celé hodiny v parku. Gröbeho zvláštní rozpoložení dokreslovala i oblíbená barva jeho šatů – žlutá. A jak to bylo s jeho rájem dál? Dědicové vilu pronajímali císařské rodině Habsburků. Z dochovaných materiálů víme, že zde pobývala princezna Alžběta, dcera korunního prince Rudolfa a vnučka císaře Františka Josefa I., se svým manželem Karlem Ottou Windischgrätzem.Doba, kdy tito dva pobývali v Gröbovce, je plná úsměvných historek, kterými se tehdy bavila celá Praha. Windischgrätz se zde zamiloval do české subrety Mařenky Zieglerové. Když prý arcivévodkyně přistihla manžela s Mařenkou „in flagranti“, v návalu zlosti po milence vystřelila. V Praze se tato událost rychle rozkřikla a divadlo v Nuslích začalo na motivy této historky uvádět lidovou hru. Tehdy již šedesátiletý Windischgrätz divadlo zažaloval, ale ředitel narychlo pozměnil v textu Windischgrätz na Koniggrätz a hrálo se vesele dál. I když v té době bylo manželství Windischgrätze a Alžběty už rozvedeno, hra se prý dočkala 70 repríz.
Celý pozemek včetně majetku roku 1905 odkoupila obec, o rok později se brány areálu otevřely občanům. Pro děti zde byla zřízena někdejší největší atrakce Královských Vinohrad, tzv. Vivárium. V ohradách, voliérách a akváriích byli chováni krokodýli, aligátoři, želvy, papoušci, klokani, opice a dokonce i lvice. Nedlouho nato byla Grébovka přejmenovaná na Havlíčkovy sady na počest novináře Karla Havlíčka Borovského. Za druhé světové války se vila proměnila v sídlo Hitlerjugend, a paradoxně se jí vrátil název Grébovka, byĹĄ byl její původní majitel židovského původu. Ăšnorové bombardování na konci války Havlíčkovy sady značně poničilo, a to včetně vily. V roce 1953 byla vila obnovena podle projektu architekta Pavla Smetany, manžela spisovatelky Jindřišky Smetanové. Až do roku 1990 sloužila jako Dům pionýrů a mládeže. Místo andělíčků byly na stropě srpy a kladiva, a to přesto, že v šedesátých letech se celý areál stal chráněnou památkou. Dnes je však Grébovka rekonstruována do podoby, z které by měl určitě radost i Moritz Gröbe. Za návštěvu zde stojí i umělá jeskyně Grotta, kde se vnitřním schodištěm dostanete na velký balkón a odtud se vydáte mezi skalnaté výběžky. Z nejvýše umístěného balkónku se vám naskytne hezký výhled a možnost si z výšky prohlédnout krásnou mozaiku uvnitř kašny i kolem ní.Cesta Grottou připomíná chvílemi strašidelné bludiště, a tak není divu, že toto místo využil režisér Juraj Herz jako kulisy pro netvorovo sídlo ve filmu Panna a netvor (1978).
Málokdo ví, že se v Grottě (ale i kousek od ní) psala významná historie české astronomie. Více se dozvíte z reportáže týdeníku Z metropole: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288835-z-metropole/221411058230008/video/821286
Poznat Grottu můžete důkladněji také tak, že se ponoříte do hry a sestavíte její obrázek z puzzle: https://encyklopedie.praha2.cz/puzzle/1881-grotta-puzzle
MILAN „MEJLA“ HLAVSA
V sobotu by oslavil své 70. narozeniny hudebník, zpěvák, skladatel a člen skupiny The Plastic People of the Universe Milan Mejla Hlavsa(6. 3. 1951 – 5. 1. 2001). Narodil se do rodiny bankovního úředníka. K rockové hudbě ho přivedl starší bratr, vyznavač rock´n´rollu. Už ve třinácti měl Milan, zvaný Mejla, svou první kapelu. Společně se svým kamarádem, kytaristou Jiřím Ĺ tevichem, prošli několika skupinami a zaměstnáními. Protože Mejlu zajímal jenom bigbít, hledal takovou práci, v které by na něj měl čas – začal tedy dělat dělníka na jatkách. Když byl donucen k ostříhání, demonstrativně si podřezal žíly a příchozího lékaře postřelil vzduchovkou. Díky tomu strávil nějaký čas v psychiatrické léčebně v Bohnicích. V roce 1968 se Ĺ tevichem založil psychedelickou skupinu The Plastic People of The Universe. Na jaře r. 1969 s kapelou začali spolupracovat výtvarníci a teoretici spolu s Ivanem „Magorem“ Jirousem, který se staral o uměleckou stránku koncertů (design oblečení, líčení, výtvarná řešení pódií), získala i profi-manažera kapelyOlympic. Krátký šot z jejich koncertu se ocitl také ve filmu Země a lidé, určeném pro světovou výstavu Expo ´70