On-line kultura 7/2021
Vážení a milí přátelé kultury, při pohledu z okna by se chtělo říct – kde že loňské sněhy jsou. Bohužel, mizí pouze jen sníh… (nikoli vir). Zato přibývá sluníčka, příští týden má teplota vystoupat až k 16° C, a to je ideální příležitost nabrat trochu energie a důležitého vitamínu D. Až budete na vycházce třeba po nábřeží, zkuste si představit, jak to tu vypadalo na konci 19. století…
Vážení a milí přátelé kultury,
při pohledu z okna by se chtělo říct – kde že loňské sněhy jsou. Bohužel, mizí pouze jen sníh… (nikoli vir). Zato přibývá sluníčka, příští týden má teplota vystoupat až k 16° C, a to je ideální příležitost nabrat trochu energie a důležitého vitamínu D. Až budete na vycházce třeba po nábřeží, zkuste si představit, jak to tu vypadalo na konci 19. století…
Zásoby dřeva na zimu na nábřeží. Mimo obrázek vpravo se nachází Dřevná ulice, která tím r. 1920 získala svůj název
FRANTIĹ EK DITTRICH
Práce vorařů plavících dříví z jižních ÄŚech po Vltavě do Prahy byla těžká a nebezpečná. Zejména peřeje dnes již zmizelých Svatojánských proudů si nejednou vybraly daň i na životech. Platy proto byly na tehdejší dobu slušné, plavci je ovšem uměli v legendárních poříčních hospodách také notně utrácet. Mezi ty, kteří své výdělky dokázali šetřit, patřil budoucí úspěšný pražský primátor, zakladatel vltavské paroplavby a mecenáš František Dittrich.
Právě dnes, v pátek 19. února, je tomu přesně 220 let, kdy se roku 1801 v pražském Podskalí narodil. Jeho rodina sice nebyla chudá, ale František brzy osiřel. A aby smůly nebylo dost, roku 1811 přišel státní bankrot a připravil jej i o uložené jmění po rodičích. Měl těžký život, jeho poručníkem byl strýc, který ho však nechtěl živit, ani mu jakkoli pomáhat. V mládí se proto dal František najmout jako plavec vorů. Ve svých 25 letech si díky své pracovitosti a houževnatosti mohl za vydělané peníze pořídit vlastní obchod se dřevem. Poté si ještě otevřel vorařský hostinec.Brzy získal měšĹĄanské právo a vedle podnikání se pustil i do spolkové činnosti. Byl u založení Matice české i MěšĹĄanské besedy, podporoval školství a divadelnictví, pomáhal lidem postiženým povodněmi.
Roku 1868 byl zvolen primátorem a jako zkušený hospodář dbal především na to, aby se obec nezadlužovala a současně dokázal přispět i k jejímu rozkvětu. Byl aktivní v mnoha oblastech, mimo jiné se zasloužil o vznik Národního divadla.
Dittrich byl ale především zakladatelskou osobností paroplavby na Vltavě, společně s dalším pražským podnikatelem ÄŚeňkem Rottem. Už 26. srpna 1865 společnost spustila na vodu své první plavidlo, kolesový parník Praha–Prag. Podle dobového tisku to byla velká sláva. Podél Vltavy byly domy ozdobeny vlajkami a loÄŹ byla ozdobena prapory a květinami. V 9 hodin byla dána na Výtoni dělová salva a na Vltavě vybuchl ohňostroj. Aby se žádná z národností žijících v české kotlině necítila ukřivděna, bylo české jméno lodi napsáno na krytu levého kolesa a německé na pravém. Parník pak provozoval osobní dopravu mezi Prahou a Ĺ těchovicemi. Dokázal vzít na palubu až 600 osob, cesta proti proudu mu trvala něco málo přes tři hodiny, po proudu hodiny dvě.
Za svou průkopnickou úlohu při zavádění osobní paroplavby na Vltavě byl František Dittrich vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa. Roku 1915 se firma přejmenovala na Pražskou paroplavební společnost, tu v roce 1936 vykoupil stát a začlenil do ÄŚeskoslovenské paroplavební společnosti labské. Z ní se za časů socialismu stala ÄŚeskoslovenská plavba labsko-oderská a na počátku 60. let se pražské lodě ocitly pod Dopravním podnikem hl. m. Prahy. Jako samostatná soukromá Pražská paroplavební společnost se podnik znovu objevil na scéně po privatizaci roku 1992. Jedno z plavidel tehdejší Pražské paroplavby neslo jméno František Dittrich. Na Vltavu byl parník poprvé spuštěn v roce 1891, později se plavil pod jménem Vyšehrad a roku 1951 byl vyřazen z provozu. Už nepojízdný pak v 60. letech sloužil pod jménem Maxim Gorkij u Císařské louky jako klubovna Domu pionýrů a mládeže.
V roce 1934 se ve filmu Hrdinný kapitán Korkorán co by kapitán parníku Primátor Dittrich představil Vlasta Burian. LoÄŹ se stala známá také díky humoristickému trampskému románu Vzpoura na lodi Primátor Dittrich od Jaroslava Ĺ˝áka a ilustrátora Vlastimila Rady. Pro Supraphon namluvil román jako audioknihu komik a „vinohraÄŹák“ Jaroslav Ĺ tercl.
JOSEF EMANUEL HRABÄš CANAL DE MALABAILA
Pokud se vydáte v sobotu na procházku Riegrovými sady, možná budete přicházet ulicí U Kanálky. Její název je odvozen od bývalé zahrady, o kterou se zasloužil Josef Emanuel hrabě Canal z Malabaily, a jíž hubatý pražský lid dal okamžitě přezdívku Kanálka. Tuto sobotu 20. února si můžeme připomenout 195. výročí od úmrtí jejího zakladatele (1826). Pocházel ze staré italské rodiny, po ukončení kariéry v armádě se přestěhoval do Prahy, kde začal finančně pomáhat mnohým studentům, hudebníkům a vědcům. Sám skládal hudbu a měl vlastní hudební sbor. Založil také spolek pro nezaměstnané služebníky, vdovy a sirotky. V roce 1775 se mu podařilo vykoupit na Vinohradech několik vinic.
Po levé straně dnešní Vinohradské třídy vybudoval nádherný dvorec a skvostnou zahradu. Ĺ lo o jedinečné architektonické dílo - byla zde stromová a květinová zátiší s kašnami a vodotrysky, miniaturními chrámky antických bohů, rozária a oranžérie, čínské pavilonky a mostky, bludiště, voliéry s exotickým ptactvem, zoo,umělá jezírka s ostrůvky a další stavby. Všechny cesty mířily jako paprsky ke středu zahrady k pomníčku s německým nápisem: Nejněžnější choti, matce a lidumilce. Na přelomu 18. a 19. století byla považována za jeden z vůbec nejzajímavějších a nejhodnotnějších zahradních areálů v ÄŚechách. Kanálku tehdy navštívila celá řada známých osobností, například americký spisovatel Washington Irving, W. A. Mozart, procházel se tu K. H. Mácha a J. K. Tyl. Celou usedlost se všemi pozemky koupil od dědiců hraběte Canala pražský bankéř Moric Zdekauer (1770–1845), který ji po částech rozprodával, z části zde vznikly dnešní Riegrovy sady, zbytek dědicové rozdělili na stavební parcely. Hrabě je pochován na Olšanských hřbitovech.
Reportáž tomuto místu věnoval pořad
Z metropole:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288835-z-metropole/216411058230016/video/465639
MATYĂĹ BERNARD BRAUN
Slavný barokní sochař, řezbář a kameník Matyáš Bernard Braun se narodil 24. února 1684. Jeho práce nesou díky inspirační cestě po Itálii stopy benátské sochařské školy 17. století a jsou ovlivněny také díly Gian Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarrotiho. Po vytvoření úspěšných a oceňovaných sousoší na Karlově mostě začal dostávat další a další zakázky, a tak