On-line kultura 6/2021

Vážení a milí přátelé kultury, Praha je po letech opět bílá… po dlouhé době se při cestě městem boříme do sněhu, občas si ji urychlíme pěkným sklouznutím, i když se této kratochvíli snažíme předejít, do bot nám skáčou krystalky sněhu jako by to byla ledová štípnutí, co nás chtějí ujistit, že ta bílá krása kolem se nám nezdá, anebo že naopak máme pečlivě sledovat každý svůj krok.

Vážení a milí přátelé kultury,

Praha je po letech opět bílá… po dlouhé době se při cestě městem boříme do sněhu, občas si ji urychlíme pěkným sklouznutím, i když se této kratochvíli snažíme předejít, do bot nám skáčou krystalky sněhu jako by to byla ledová štípnutí, co nás chtějí ujistit, že ta bílá krása kolem se nám nezdá, anebo že naopak máme pečlivě sledovat každý svůj krok.

VĂťSTAVA

Je teÄŹ ideální doba „zajít“ se podívat na online výstavu snímků Z historie bruslení na Vltavě, když kvůli covidu nemůžeme bruslit ani na umělých kluzištích v Grébovce a Folimance. Ze svých sbírek ji sestavilo Muzeum hlavního města Prahy:

http://www.muzeumprahy.cz/z-historie-brusleni-na-vltave-v-praze/

„U Vyšehradské skály bývalo mezi rokem 1875–1890 ke stu saní, zeleně natřených, na kterých obecenstvo za malou odměnu, rovnající se dnešním pár haléřům, po řece vozeno bylo… Celá Praha bývala v neděli na Vltavě,“ popisuje v historickém textu vzpomínky ze svého dětství Josef Rössler-Ořovský.

Vltava naposledy zamrzla v roce 1956. Led bývával podle pamětníků tak silný, že v Braníku po zamrzlé hladině dokonce jezdilo koňské spřežení s nákladem piva na zlíchovský břeh. Řeka zamrzala skoro každý rok, někteří po ní bruslili do práce, o víkendech se Vltava zaplnila davy Pražanů bruslících či jen tak se klouzajících po zamrzlé řece. Byla lemována příležitostnými stánkaři, kteří nabízeli horký čaj, popřípadě čaj s rumem či svařené víno, preclíky. Pro ohřev nápojů nebo vuřtů se používala malá litinová kamínka, kterým se lidově říkalo bubínek. Prodávaly se i pečené kaštany, které nejenzaháněly hlad, ale v kapse dokázaly dlouho zahřívat promrzlé ruce.

VYĹ EHRAD

„Existuje něco jako česká národní krajina? Slyšíme ji už v hymně, v hudbě našich skladatelů, vidíme ji na plátnech obrazů, Mácha jí dal noc a kosmický rozměr s nebem plném hvězd….“.

Na televizní vycházku do „centra ÄŚech“, tedyna Vyšehrad, vás vezme Václav Cílek v cyklu Mizející místa domova buÄŹ už teÄŹ v pátek 12. 2. v 19:20 na ÄŚT2, nebo na ivysilání: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10267560605-mizejici-mista-domova/211562214000010-mizeni-narodni-krajiny/

JAN KŘÍŽENECKÝ

Spoustu snímků Prahy z počátku minulého století pořídil i průkopník české kinematografie, náš první báječný muž s klikou Jan Kříženecký, od jehož úmrtí tento týden uplynulo 100 let (9. února). Díky němu byli ÄŚeši mezi prvními šesti zeměmi na světě, jejichž dějiny kinematografie započaly už roku 1898. Svou první kameru (sloužila i jako projektor a kopírka) si zakoupil v květnu 1898 přímo od bratrů Lumièrů. Vzápětí si na pražském Výstavišti otevřel svůj vlastní dřevěný pavilon nazvaný ÄŚeský kinematograf, a kromě Lumièrových snímků zde pravidelně promítal i své vlastní záběry ze života Prahy, jako třeba Purkyňovo náměstí na Královských Vinohradech (dnešní náměstí Míru). Krátce nato natočil i pověstné hrané snímky a další dokumenty. Vzdělání stavebníka a vášeň pro fotografii spojil během práce pro městský stavební úřad, pro nějž pořídil přes čtyři tisíce snímků mizející Prahy v době asanace. Vedl rovněž kino Louvre na Národní třídě a později kino Světozor.

A co má společného s Prahou 2? Byl pokřtěn v kostele sv. Ĺ těpána, navštěvoval reálku v Ječné ulici a poté techniku (dnešní ÄŚVUT). Ale hlavně - ve svém bytě v Sokolské 34 vyvolával své první filmové snímky. Tam byla vlastně první česká filmová laboratoř!

ÄŚT2 neděle 14. 2. v 9:15 Hledání ztraceného času: První ÄŚech s klikou

Na Jana Kříženeckého vzpomíná v oblíbeném pořadu Karel ÄŚáslavský spolu se spisovatelem Adolfem Branaldem, který o Kříženeckém a dalších průkopnících české kinematografie napsal knížku.

Po odvysílání lze 2 týdny přehrát zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/29332424229-prvni-cech-s-klikou/

Sám v muzeu - hezky a vynalézavě představuje Kříženeckého i série ÄŚT:D:

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11085434343-sam-v-muzeu/216543112040004-krizeneckeho-kamera

ÄŚRo Vltava

V rámci svého publicistického pořadu Mozaika se za příběhem Kříženeckého ohlíží i stanice Vltava. Spolu s Národním filmovým archívem jej zpracovala do pětidílného cyklu: https://vltava.rozhlas.cz/filmar-jan-krizenecky-zemrel-pred-sto-lety-byl-ditetem-sve-doby-8421185

Youtube

Na první „české“, tedy Kříženeckého filmy, se můžete podívat v sestřihu na youtube kanále, třeba jak vypadala Svatojánská pouĹĄ v české vesnici (1898), nebo jaká to byla tehdy sláva, když došlo na Slavnostní otevření ÄŚechova mostu (1908): https://www.youtube.com/watch?v=Rk2OrOXEmnM

JOSEF HLÁVKA

Muž s neobyčejným talentem a velkým srdcem. To byl český architekt, mecenáš a zakladatel nadací Josef Hlávka, jehož 190. výročí narození si připomeneme 15. února. Mezi jeho nejznámější díla patří Zemská porodnice u Apolináře, Hlávkova kolej, či budovy lemující vídeňskou Ringstrasse, jako je zejména Vídeňská státní opera. Kromě výše jmenovaných staveb projektoval a postavil biskupský rezidenční areál řecko-pravoslavné církve v ÄŚernovicích, správním centru západní Bukoviny v dnešní Ukrajině. Jedná se o vůbec největší Hlávkovu stavbu, která kromě rezidence zahrnuje i kněžský dům, seminář a chrám. Tak impozantní komplex byl v tehdejší Evropě nevídaný. Před pár lety byl dokonce zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Hlávka rovněž dohlížel na dostavbu Svatovítského chrámu, stavbu Národního muzea a Strakovy akademie, či na restaurátorské práce v Kutné Hoře. Hlavní měrou se také zasloužil o vznik ÄŚeské Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, a také Národohospodářského ústavu (v obou institucích byl zvolen prvním prezidentem).

Jeho život ale nebyl jen sérií úspěchů. Postihly ho vážnĂ