On-line kultura 10/2021
Vážení a milí přátelé kultury, měli jste možnost v uplynulém týdnu se podívat na nějaké zajímavé místo, nebo se dostat k poutavé knize, filmu či pořadu v rozhlase? Podělte se o to s námi, budeme moc rádi.
Vážení a milí přátelé kultury,
měli jste možnost v uplynulém týdnu se podívat na nějaké zajímavé místo, nebo se dostat k poutavé knize, filmu či pořadu v rozhlase? Podělte se o to s námi, budeme moc rádi. I my se tentokrát s vámi podělíme o jeden nečekaný, až kouzelný moment. Když jsme posledně psali o Milanu Mejlu Hlavsovi, čekalo nás odhalení pamětní desky k hudebníkovým nedožitým sedmdesátinám. Má symbolický tvar gramofonového vinylu, vytvořeného z černého duralu. Je krásná na pohled, a co netušili ani její autoři, funguje i na dotek, neboĹĄ pod laskavými prsty se rozezvučí… jako se to stalo paní Janě Hlavsové, když si na rozloučenou desku pohladila. Až půjdete kolem, nahlédněte do pasáže v Bělehradské 120, objednejte si ve zdejší restauraci jejich výbornou kávu a mezitím si pohlaÄŹte „Mejlovu“ desku, možná vám taky zahraje. A pak se vydejte třeba na Karlovo náměstí, kdysi Dobytčí trh…
Dobytčí trh na kolorované mědirytině, r. 1785. Známými body jsou kostel sv. Ignáce u pravého okraje a Novoměstská radnice s morovým sloupem v dáli. Kresba je zároveň dokladem mnoha zaniklých staveb na místě, kde se dnes rozkládá park. Z levého okraje vykukuje část Kaple Božího Těla, v jejím částečném zákrytu se nachází skupina kupeckých domů a o něco dále proslavená Slanečková bouda.
FRANTIŠEK THOMAYER (1856–1938)
Jedním z nejvýznačnějších zahradních architektů tvořících na konci 19. a počátku 20. století, spojený s Karlovým náměstím, byl bezesporu František Thomayer. Narodil se před 165 lety, 3. března 1856 v Trhanově u Domažlic v rodině zámeckého zahradníka. Měl dvě sestry a dva bratry, o tři roky starší Josef se stal uznávaným lékařem a emeritním profesorem Karlovy univerzity. František nastoupil do učení ke svému otci, za prací odešel do Stuttgartu, Vídně a Paříže. I přes značné úspěchy v cizině se ve svých 28 letech vrací do ÄŚech a přijímá místo městského zahradníka v Praze, ale vymínil si podmínku: „Pokud mi nebude dovoleno podávat odborné rady a účastnit se vědeckých i veřejných odborných záležitostí, odstoupím a vrátím se do Francie.“ Tehdejší pražský starosta Dr. ÄŚerný s tím vysloví souhlas a v březnu 1884 se stává F. Thomayer městským zahradníkem s ročním služným 1200 zl., včetně stravy a naturálního bytu. Ihned začal s přeměnou stávajících městských parků, kdy jedním z prvních byl park na Karlově náměstí. Až do roku 1870 bylo náměstí neupravené, hrbolaté a blátivé, než zde byl založen veřejný park, který v letech 1884–1885 dokončil právě Thomayer. V roce 1885 je jmenován zahradníkem Královského hlavního města Prahy.
Podle statistiky z r. 1886 bylo tehdy v Praze „veřejných sadů 27, tři zásobní zahrady a školky, 5 871 stromů na ulicích a konečně 32 zahrad a zahrádek při školách a různých ústavech. Roční spotřeba květin pro skupiny v sadech, které se pěstují v zásobní zahradě, činila 450 000 kusů různých druhů. V zásobní zahradě bylo mimo uvedené květiny též 50 000 dekorativních rostlin. Na Olšanských hřbitovech v nově založených částech bylo vysázeno toho roku 800 stromů.“
Pod jeho vedením došlo k rekonstrukci Chotkových sadů, úpravě Letenských sadů a Královské obory, navrhnul originální řešení výsadby stromů na Václavském náměstí, jež zabránilo jejich zdejšímu hromadnému úhynu. V této době se dostává do sporů s městem, protože projektuje i pro soukromé osoby, neboĹĄ je hojně vyhledáván u nás i za hranicemi. Objevují se různá udání, kdy to nejbolestivější je od dlouholetého přítele, architekta Julia Krýsy. Na konci července 1894 František Thomayer na své místo rezignuje, nikoli však na svou činnost, která je ohromná.
V Praze založil zahradnickou školu, vydával časopis, vyšlechtil mnoho nových odrůd, projektoval nesčetné množství parků, zahrad a arboret. Jmenujeme alespoň zámecký park v Loučné nad Desnou, v Sobotíně, Kopidlnu, Ĺ tiříně, Kunraticích, Chrástu u Chrudimi, městský park v Hradci Králové, Pardubicích, Kyjově, Přerově, Chrudimi, lázeňský park v Mariánských lázních a v Bohdanči atd. Jako jeden z mála našich zahradních architektů projektoval parky ve Francii, Rusku, Německu i v Anglii.
Jeho pracovní úsilí však postupně omezoval jeho zdravotní stav. V roce 1915 trpí již pokročilou ataxii dolních končetin způsobujících obtížnou chůzi. O čtyři roky později se jeho stav natolik zhoršil, že přestal vycházet ze svého pražského bytu v Legerově ulici č. 84 a ve věku 82 let umírá.
V roce 1936 napsal o něm další významný zahradní architekt Josef Kumpán (Zbraslav, Lány):
„ … přes nemilosrdný osud života může být i velkým zadostiučiněním, že si výsledků jeho velmi vážíme a jeho jméno bude v historii čsl. zahradnictví zlatými písmeny zvěčněno.“
Jméno Františka Thomayera zazní s patřičným důrazem i v pořadu ÄŚeského rozhlasu Vltava, který se věnuje historii Karlova náměstí - Dobytčí trh býval největším náměstím středověké Evropy. Dodnes harmonicky předvádí stavby od 15. století po současnost: https://vltava.rozhlas.cz/od-spinavych-stanku-a-ukricenych-trhovkyn-az-po-obchodni-centra-jak-se-promenila-8219688/4
KAREL VELEBNÝ (1931–1989)
Před 90 lety, 17. března 1931, se narodil Karel Velebný, hudebník, skladatel, pedagog a jedna z nejvýznamnějších postav českého moderního jazzu. Spolu se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Ĺ ebánkem stál u zrodu Divadla Járy Cimrmana, kde vystupoval pod jménem Evžen Hedvábný (památnou je jeho kreace v roli matky Ĺ˝ílové ve hře Akt. Později Velebný vystupoval s odštěpenou částí Salón Cimrman).
Značnou část svého života žil Karel Velebný v Praze 2, v ulici Jana Masaryka nebo Sokolská. Jeho jazzová kapela SHQ nesla název podle scény Spejbla a Hurvínka v Domě U Hasičů, kde zkoušela a hrála.Byl multiinstrumentalistou - hrál na vibrafon, saxofon, klavír a další nástroje. Byl jedním z prvních českých hráčů na vibrafon. "Vibrafon je tajemně krásný nástroj. Připomíná menší operační stůl nebo větší servírovací stolek lichoběžníkového tvaru: nahoře jsou položeny kovové pláty, takzvané kameny. Nejdůležitější jsou paličky, které v rukou vibrafonisty mohou donutit tu mrtvou hmotu, aby zpívala a jásala, plakala a nařĂ