Komentovaná procházka po Vinohradské a Riegrových sadech

Příjemné letní počasí nás provázelo v úterý 28. srpna na komentované procházce věnované Vinohradské ulici a Riegrovým sadům. Provázela nás Dr. Jiřina Chrastilová, kterou jsme poznali již vloni.

Příjemné letní počasí nás provázelo v úterý 28. srpna 2018 na komentované procházce věnované Vinohradské ulici a Riegrovým sadům. Provázela nás Dr. Jiřina Chrastilová, kterou jsme poznali již vloni. Zahájili jsme Vinohradským Pavilonem, resp. tržnicí, kterou postavil Antonín Turek pro město Královské Vinohrady. Připomněli jsme si její historii, uspořádání inspirované chrámem i použití tehdy moderních litinových prvků. Hned vedle Maceškův palác, již tehdy multifunkční s kavárnou, biografem kancelářemi a svého času i se zubním laboratoriem M. Jesenské. Pod ním paláce Orbis a Radiopalác od Aloise Dryáka. Poté jsme zamířili k vinohradské Sokolovně, řekli si u kovového pomníku něco o Sokolu i historii budovy, vystavěné před 2. světovou válkou na místě dřevěného objektu. Odtud jsme zahájili okruh Riegrovými sady. Vyslechli jsme historii o někdejších usedlostech (Kanálka, Ĺ vihovka, Pštroska aj.), o proměnách od vinic, přes sady a zahrady i o rozdrobení a zástavbě části někdejší velké plochy za novoměstskými hradbami. Také o proměnách vlastníků, mezi nimiž ční jméno Josefa Emanuela Canala z Malabaily, osvíceného šlechtice italského původu a zakladatele zahrady Kanálka. Prošli jsme okolo Laichterova domu (od J. Kotěry) v Chopinově ulici, kolem restaurace dolů k „ptačímu“ obelisku postavenému k poctě manželky zakladatele Kanálky. Dále nad ulicí Vozováa stráněmi s úchvatnými výhledy na Prahu, dříve zachycovanými v četných vedutách, kolem Mlíkárny (dříve i jako rozhledna) až k soše F. L. Riegra od J. V. Myslbeka. Na závěr jsme se vydali místy dřívější usedlosti Smetanka, která dala název dnešní ulici a škole, zpět na Vinohradskou k Hajnovce (dříve letní aréna, poblíž prameny) a dolů k budově ÄŚeského rozhlasu, kde jsme si u pamětních desek připomněli milníky 20. století – oběti války a událostí května 1945 a srpna 1968. Rozloučili jsme se u výstavy pod rozhlasem, u brutalistické budovy Transgasu, jejíž osud je, zdá se, zpečetěn. Pro dnešek stačilo, pokračování příště za dva týdny v jiné části Vinohrad.

Text: jaš

Foto: trc