Klubová vycházka – Role Ječné ulice v české hudbě

ématem srpnové komentované vycházky (29. 8.), již čtvrté z letošního cyklu pro členy klubů Dvojka pro přátele kultury a Dvojka pro seniory, byla historie Ječné ulice a okolí, zejména její role v české hudbě.

T Novým průvodcem byl pan Antonín Kopka, který nás přebohatým výkladem, stylem mluvy i celou svojí nevšední osobností přenesl v čase o více než sto let zpět. Zahájili jsme u kostela sv. Ĺ těpána, v parčíku na místě původního hřbitova pro poutníky. Seznali jsme, že ulice kdysi nazývaná Svinská (podle obchodování s vepři) změnila název spolu s obchodní komoditou (ječmen). Zástavby (nižší než dnes) bývalo skromněji, o dost více zeleně, město ukončeno hradbami v místech dnešní magistrály (zajímavá představa, že?). V nedalekém domě působil před dvěma staletími MUDr. Jan Theobald Held, lékař, vlastenec, organizátor a nadšený hudebník a skladatel. Prošli jsme ulicí V Tůních (podzemní vody zde bylo dosti ještě nedávno) a pak Ječnou dolů směrem ke Karlovu náměstí. Cestou jsme šli kolem domu (Ječná 33), kde dlel až po závěr pozemské pouti romantický skladatel Vilém Blodek (dříve Plodek). U domu Ječná 27 (škola pro sluchově postižené, budova Kongregace Ĺ kolských sester de Notre Dame) jsme se dozvěděli, že v kanceláři s okny nad vchodem působil katolický duchovní a arcibiskup Josef Beran. Ale zpět k hudbě, připomněli jsme si Smetanova následovníka Zdeňka Fibicha, romantického Mistra tónů. Oba dva se setkávali v hudebním salonu v domě ve spodní části ulice (Ječná 7), kde působil JUDr. Jan Ludevít Procházka. Právník, ale také klavírista, skladatel, pedagog a propagátor české hudby. Detailních informací o díle a životě osobností při konečném zastavení v parku na Karlově náměstí bylo v zásobě ještě mnoho. Leč výdrž posluchačů doznávala jisté únavy, na rozdíl od průvodce a explikátora. Po půl osmé jsme se rozcházeli s tím, že tudy „příště budeme procházeti s vědomím byvší slávy dané zjevy světového věhlasu“. A budeme se těšit na příští vycházky.