Cestování v čase pražským metrem – 7. 5. 2024
Padesát let pražského metra! Dobrodružná jízda po zajímavostech stanic metra (nejen) na území Prahy 2, ve společnosti průvodce Matouše Pudila, který se věnuje brutalistní architektuře a vloni nás provázel Kongresovým centrem.
Naše zastávky byly: stanice Karlovo náměstí, Můstek, Náměstí Míru, Náměstí Jiřího z Poděbrad, Muzeum a Vyšehrad.
První nápad na vybudování podzemní dráhy v Praze vznikl již v r. 1898 v souvislosti s rozsáhlými asanačními pracemi na Starém Městě. Ale došlo k tomu až v 60. letech 20. století, kdy Praze hrozil dopravní kolaps. V roce 1974 byl otevřen první úsek trasy C z Florence na Kačerov, o 4 roky později pak první úsek trasy A mezi stanicemi Dejvická a Náměstí Míru. Nejmladší je trasa B, jejíž první úsek byl dostavěn v roce 1985.
Architekti, designéři a umělci, kteří se podíleli na obrazu metra, patřili mezi elitní špičku naší kulturní scény. Použité materiály v takovém rozsahu by si dnes snad nedovolila ani nejbohatší města. Míru nadčasovosti a exkluzivity architektury metra snad dokazuje i to, že se stalo kulisou pro filmové sci-fi. I proto si zaslouží ho pomalu znovuobjevit.
Trasa A se svými eloxovanými hliníkovými výlisky ve tvaru konvexních a konkávních čoček patří k nejkrásnějším a nejfotografovanějším v Evropě. Hliníkové obklady zde neplní funkci pouze estetickou, ale rovněž praktickou – mají za úkol tlumit zvukové vlny, které vydávají těžké podvozky vlakových souprav. Interiéry stanic jsou ve své podstatě velmi jednoduchým, ale o to víc vizuálně silným příkladem nadčasové tvorby architekta pražského metra Jaroslava Otruby. Samotný výlisek, (kopie) se dnes stal velmi žádanou dekorací do obytných interiérů. Na stanici Flora najdeme ještě původní integrované osvětlení nástupních lodí, naštěstí je již obnoveno i v nedávno zrekonstruované stanici metra Jiřího z Poděbrad. Zdánlivé přítmí tunelových prostor tak podtrhuje původní koncept mysteriózního charakteru historického podzemí.
Každá ze stanic má svou unikátní barvu, která vychází z historie a tradic a nějakým způsobem ji charakterizuje. Například zlatá ve stanici Můstek odkazuje na místo zvané Zlatý kříž, které se v její blízkosti nachází, rudá na Staroměstské zase připomíná řadu významných historických událostí, od Pražské defenestrace přes popravu 27 českých pánů až po Vítězný únor. Z dalších stanic na trase pak stojí za zmínku například Ĺ˝elivského, která je unikátní tím, že si zachovala od svého otevření v roce 1980 původní podobu. Je zde možno spatřit i původní systém nepřímého osvětlení eskalátorových tunelů a vestibul zdobí několikametrová kamenná mozaika zobrazující husitského kazatele Jana Ĺ˝elivského.
Trasa B je vizuálně rozmanitější. Stanice trasy jsou jak hloubené, tak ražené (klenuté). Základním materiálem je sklo a keramika. Typickými prvky ve stanicích jsou velkoformátové skleněné obklady nástupišĹĄ, keramické obklady, bílé smaltované plechy, nepřímo nasvícené klenby eskalátorových tunelů a masivní žluté světelné tubusy. Pro některé stanice také vznikly výjimečné skleněné obklady, svítidla a plastiky od světově uznávaných autorů, které však bohužel v některých případech ze stanic zmizely. Velmi exkluzivní výzdobu najdete ve stanici Karlovo náměstí, jejíž stěny jsou pokryty skleněnými tvarovkami navrženými světově proslulým sklářem Františkem Víznerem. Vestibul ve směru na Palackého náměstí nabízí jak výtvarné zpracování vitráže za nástupem na eskalátory, tak dvě galerie současného umění v prostorách původních vitrín vestibulu. Ve vestibulu směrem na Karlovo náměstí pak můžete obdivovat dvacetimetrovou mozaiku odkazující na významné počiny Karla IV.
Trasa C. Prostory stanic na nejstarší trase metra jsou mnohem jednodušší. Jejich strohost a funkčnost je vyvážena velkorysým použitím a kvalitou materiálů (najdete zde mnoho typů mramorů z různých částí světa). Významnou roli zde hraje geometrická hra světla. Jednou z nejkrásnějších stanic této trasy je Vyšehrad. Jako jedna z mála se nachází na povrchu a díky své poloze skýtá neuvěřitelné panoramatické výhledy na město. V přilehlých veřejných prostorách metra se nachází jedna z nejvýznamnějších uměleckých realizací, geometrická 111 metrů dlouhá opěrná zeÄŹ na předmostí Nuselského mostu, jejímž autore
