Až zařve lev – dokument režiséra Jana E. Svatoše v kině MAT – 26. 5. 2022

Ve čtvrtek 26. května jsme se po delší době usadili do pohodlných sedaček kina MAT, abychom se ponořili do časů Přemysla Otakara II.

Středověké „roadmovie“ režiséra Jana E. Svatoše, které mělo v dubnu premiéru, je příběhem za hranicemi jednoho lidského života… Příběhem o setkání mnicha–poutníka Odorika se svědomím krále Přemysla Otakara II. Tato „roadmovie“ je jakousi filmovou esejí, která přináší netradiční pohled na dvě velké postavy našich středověkých dějin. Zatímco postava Odorika, českého Marka Pola, jak se mu říká, je u nás téměř neznámá (a přitom například jako první spatřil Tibet a jeho zmapování se používalo až do 19. století), český král Přemysl II. Otakar je buÄŹ démonizován, nebo odbýván tradičním klišé o vladaři železném a zlatém.

Formou důvěrného rozhovoru a nádherných záběrů přírody či stylizovaných dobových scén nechává autor nahlédnout do středověkého světa vzdáleného 700 let. Nic však neztratilo na svém půvabu ani aktuálnosti. Jak Odorik, tak i Přemysl přesáhli svoji dobu a jejich životy se překvapivě dotýkají mnoha našich současných pocitů… A přeneseně v nás probudilI pro ÄŚechy tak vzácný, silný, skutečný patriotismus.

Vyznění filmu ještě umocnily hlasy, které historickým osobnostem geniálně propůjčili František Němec (král), Igor Bareš (Odorik) a Daniela Kolářová (Anežka ÄŚeská).

Po filmu následovala neméně poutavá beseda s režisérem Svatošem o zákulisí filmu i s ukázkami rekvizit -  mincí, které se nechaly pro film speciálně razit v mincovně podle překvapivého nálezu denáru Přemysla Otakara II. z archeologických vykopávek v Jeruzalémě (!), či látky dle středověkého vzoru se lvím motivem. Předlohou této repliky tkané z čistého hedvábí byl fragment látky, samita, z hrobu krále Přemysla Otakara II. Nechyběla ani soutěž o tři filmové ceny, kdy největší radost měla asi vítězka právě speciálně ražené mince.

Výjimečný dokumentární film sklízí pochvalné reakce ze strany diváků i recenzentů. A silně zapůsobil i na členy klubu, neboĹĄ beseda s režisérem mohla být klidně o hodinu delší vzhledem k množství otázek. A tak co se nestihlo v sále, dopovídalo se s režisérem v předsálí kina. Nadšení z tohoto zážitku nevyprchalo ani následný týden, kdy si členové klubu na další klubové akci stále předávali dojmy z filmu a doporučovali jeho zhlédnutí těm, kteří jej dosud neviděli.