Karel a Helena Benetkovi, rozhovor s výtvarníkem a jeho ženou
Kartel Benetka je známý vinohradský grafik, autor kresleného humoru, ilustrátor, malíř a spisovatel, který již přes padesát let rozdává radost a pohodu. Rozhovor s ním a jeho ženou Helenou vznikl u příležitosti právě probíhající výstavy v rozhlasové Galerii Vinohradská 12.
Jste dlouholetí vinohraďáci a Karel Benetka je od roku 2022 také čestným občanem Prahy 2. Jak dlouho zde žijete a jak Vám Praha 2 přirostla k srdci?
KB: Žiju tady asi čtyřicet let. Vinohrady jsou fajn, ale taky se mi líbí dole u Vltavy. Předtím jsem totiž bydlel v Libiši u Neratovic, přímo u řeky.
HB: Já jsem rodilá Pražačka už asi v osmé generaci. Narodila jsem se na Pankráci. Na Vinohrady jsme přišli po svatbě. Oblíbená místa? Těch je hodně, ale miluju například vyhlídku z Riegrových sadů na zapadající slunce. To mě vždycky dostane.
Pojďme k vašim začátkům výtvarníka. Jak to začalo? Původně jste se živil technickou profesí a asi to nebyl jednoduchý přechod?
KB: Já maloval a kreslil už po vojně, pro vlastní potěšení. Pracoval jsem v Elektromontážních závodech a projektoval elektrárny, rozvodny a jiná zařízení. Bavilo mě to. Jenže na konci šedesátých let jsem z politických důvodů místo projektanta opustil. Měl jsem zakázaný profesní postup, protože jsem nesouhlasil s tehdejší okupací a kreslil na to i různé vtípky. Zůstal jsem tedy doma s naší malou dcerou a manželka chodila do práce. Dařilo se mi publikovat jen drobný kreslený humor v časopisech. Až později jsem mohl ilustrovat časopisy pro děti a v 80. letech i omalovánky.
HB: Jednoduché to nebylo, ale zvládli jsme to. Karlovi postupně uveřejňovali kresby v různých časopisech. Třeba Květy, kde mu vycházeli vstříc. Poté Vlasta, Hobby, Ahoj na sobotu a další.
Mohu potvrdit, že jsem se s Vašimi kresbami setkával už jako kluk v Dikobrazu. Vždy z těch jednoduchých kreseb byla cítit radost a nadhled. Je to tvůrčí záměr nebo i Vaše přirozenost?
KB: Já vždycky kreslit tak, aby to dělalo radost. I mně samotnému. Jinak to snad ani neumím. Dělalo mi radost i oživit suchopárné čtení v učebnicích. Rád si také hraju s texty, čeština mě baví. A veselé obrázky chtěli i vydavatelé. Tak hledali někoho, kdo to umí a kdo zároveň rozumí textu, který je třeba ilustrovat.
HB: Nevím, kam Karel na ty nápady chodí. Chtěl po mně, abych vymyslela vtip, že ho nakreslí. Ale mně se to nikdy nepodařilo. A když nemá zrovna náladu, kreslení a malování mu ji vždycky zlepší.
Také malujete obrazy. Ty se od Vašich kreseb a grafiky dost liší a jsou méně známé. Jak se dařilo je vystavovat?
KB: Maloval jsem vždy souběžně s kreslením. Vystavovat se dařilo alespoň v menších síních nebo ve skupině s jinými umělci. Například v 70. letech ve skupině, kde jsme si říkali Nezávislí. Bylo nás asi šest. Také pravidelně věnuji obrazy do aukcí Konta Bariéry, jejichž výtěžek pomáhá hendikepovaným. Když obraz někomu pomůže a potěší, mám z toho radost.
HB: Větší výstavy byly možné až od devadesátých let. Teď má Karel v rozhlasové galerii svoji čtvrtou velkou samostatnou výstavu. Jedna byla i na Novoměstské radnici. Občas se podaří uplatnit nějaký obraz i v galerii.
Znám Váš kalendář na rok 2021 Je krásné bloudit Prahou 2, který jste nakreslil pro naši městskou část. Obrázky významných staveb na něm doplňují Vaši typičtí veselí pajduláci. Dělal jste i jiné podobné ilustrace s motivy Prahy?
KB: Měl jsem možnost ilustrovat knížky paní Stanislavy Jarolímkové Netradiční Procházky Prahou. No, těch pajduláků tam je méně. Byla to hezká práce, i když podřízená požadavkům autorky. Je pravda, že radši mám volnou tvorbu. A ty veselé pajduláky najdete i na mých grafikách.
HB: Karel ilustroval i knížky svému příteli, knihkupci a spisovateli Vratislavu Ebrovi. Mimochodem, i díky němu vznikla spolupráce s paní Jarolímkovou.
Měli bychom závěrem čtenáře pozvat na probíhající výstavu v rozhlasové Galerii Vinohradská 12, jejíž vernisáž proběhla 5. června. Jak nápad vznikl a co může zájemce na výstavě vidět?
HB: Nápad na výstavu má příběh spojený s humorem i medicínou. Věnovala jsem Karlovu novoročenku lékařce. Ukázalo se, že je dcerou paní kurátorky galerie a ta znala veselé obrázky také z dřívějška. Slovo dalo slovo a nápad na výstavu byl na světě.
KB: Byl jsem potěšen možností uspořádat výstavu na tak prestižní adrese, navíc v Praze 2. Po dohodě s kurátory jsou na výstavě zastoupeny ukázky všech oblastí mé tvorby. Především obrazy a grafiky, ale také ilustrace učebnic a knih nebo kresleného humoru. Ale já radši maluji, než hovořím, takže stručně řečeno - uvidíte tam prostě to, co vám nikdo jiný nenakreslí a nenamaluje.
Děkuji za rozhovor a dodávám, že výstava potrvá do konce června a pro veřejnost je Galerie Vinohradská 12 otevřena vždy ve čtvrtek odpoledne.
Ptal se Jaroslav Šolc
Doporučujeme (odkazy):
